12.7.2021 – Majka Dubová
Kultura a tradice Bali jsou fascinující. Bali hindu tradice zahrnuje nespočet ceremonií a rituálů, které jsou určeny jak Bohům, tak temným bytostem, posvátným místům, kněžím a samozřejmě i lidem.
Každý Balijec v duchu hinduistické tradice prochází během života mnoha přechodovými rituály. Nejvýznamějsí jsme si představili v minulém článku a tím je Ngaben. Kremace, při níž je duše zemřelého vyslána do nebe a může dojít k dalšímu zrození zde na zemi.
Obvykle po mnohadenních kremačních obřadech následuje další významná a několikadenní ceremonie. A to ceremonie MESANGIH nebo MEPANDES. Označuje se různě dle místa, odkud účastníci pocházejí. Jedná se o důležitý přechodový rituál z dětství do dospělosti.
Bezprostředně po kremačních ceremoniích se koná proto, že Balijci věří, že předci své potomky během této ceremonie uchrání před démony a černou magií.
Obvykle se ceremonie týká mládeže kolem 13 ti let po dosažení fyzické dospělosti. U dívek po první menstruaci a u chlapců po první poluci.
Během této ceremonie rodiče symbolicky předávají zodpovědnost svým dětem. Ve všech oblastech života, ale především za přípravu dalších ceremoníí a náboženských rituálů, které jsou neoddělitelnou součástí života všech hinduistů na Bali. Do této doby byli za všechny rituály dětí zodpovědní rodiče. Od tohoto okamžiku jsou děti zodpovědné za rituály své, ale i svých rodičů a rodiny.
Pokud někdo nemá šanci touto ceremonií projít v době puberty, může jí projít i v dospělosti. V každém případě ji musí absolvovat každý před svojí kremací. Takže pokud by se někomu nezdařilo ji mít během života, před jeho kremací mu bude zorganizována posmrtně.
Jedná se o RITUÁL, kdy se předává zodpovědnost a schopnost kontroly nad negativní energií v našem těle. Baliljci tuto energii nazývají SAD RIPU a představuje soubor šesti negativních vlastností, které nás v životě mohou svést z cesty. Symbolicky balijce „zbavuje“ těchto energií Sangging, speciální kněží, jež upiluje špičku 6 zubů v horní čelisti.
Mezi Sad Ripu patří „neřesti“ jako je nenasytná touha, lakota, nekontrolovatelný vztek, nerozhodnost, zaslepenost a závist.
Stejně jako kremace, i tento rituál se obvykle dělá ve vesnicích společný pro všechny puberťáky. Po obřadu nesmí mláděž nikam vycházet. Zůstávají v bezpečí chrámu, nebo domu. Balijci totiž věří, že v tomto okamžiku, kdy se snaží zbavit temných sil, jsou nejcitlivější a mohou být „uřknuti“ nebo zasaženi černou magií, ve kterou zde veří a stále je zde i úmyslně praktikována.
Upilované částečky zubu /prach/ jsou uloženy do žlutého kokosu. Ten si pak každý vezme domů a zakope do země, nejlépe hned vedle místa, kde byla zakopána placenta po jijich narození. Věří, že IBU PERTIWI – Bohyně Země – je ochrání před vším zlým a pomůže jim jít životem v bezpěčí a vše dělat upřímně a z hlouby jejich srdce.
