12.8.2021 – Majka Dubová
Co se vám vybaví, když se řekne cestování? Co to pro vás je? Jaké emoce se vám dostaví? Máte cestování spojené se svobodou? Je to pro vás o rozšíření obzorů a o poznání nového? Nebo rádi ochutnáváte a necháte se vtáhnout do atmosféry navštíveného místa? Nebo je to pro vás forma relaxace a vystoupení z každodenní rutiny? Nový pohled na svět i na sebe? Napadlo vás se někdy zamyslet, jak a proč si vybíráte konkrétní destinaci a aktivity, které na své dovolené chcete zažít?
Pro mě je cestování jako pohled do zrcadla.
V podstatě chceme dělat, vidět a poznat přesný opak toho, co máme „doma“ každý den. A v konečném důsledku můžeme vidět sami sebe z jiné perspektivy a možná nakonec i ve skutečném světle. Jací doopravdy jsme.
V každodenní rutině se dost často ztrácíme. Kolotoč kolem domácnosti, rodiny, práce, téměř každý den jak přes kopírák stejný. Je velice snadné ztratit pojem o tom, kdo jsme, proč některé věci děláme, co je to, co nás opravdu dělá šťastnými a co je ta naše „nejvyšší pravda“.
Když jsem se poprvé dostala do Indonésie v roce 2009, bylo to v období, které pro mě bylo velmi složité. Přijela jsem sama pomáhat jako dobrovolnice po zemětřesení na Západní Sumatře. Později jsem si uvědomila, jak symbolický byl můj výběr destinace a aktivit. Sama jsem si připadala, jako po jednom velkém vnitřním zemětřesení.
Bylo pro mě fascinující sledovat, jak místní obyvatelé přistupují k tomu, že přišli o střechu nad hlavou a někteří i o rodinné příslušníky, jak vnímají pomíjivost všeho, co je kolem nás. Pomohlo mi to se na mé vlastní trápení podívat z nadhledu. Uvědomila jsem si, jak malicherné mé starosti jsou. Jak moc krásného přehlížím a o co vše přicházím, když zůstávám v minulosti.
Současně, díky blízkému soužití s místními obyvateli, jsem uviděla, jak všichni na celém světě máme v podstatě stejné potřeby, radosti i trápení. Všichni chtějí být milováni, mít šťastnou rodinu, naplňující práci a být zdraví.
Často sleduji, jak naši spolucestující „klienti“ vnímají energie, tradice, náboženství a každodenní život v naštívených destinacích. Co s nimi dělá zjištění (a velmi často překvapení), že určitým způsobem reagují na nečekané, nepohodlné nebo nezvyklé. Jak si sami uvědomují paralelu s vlastním životem a jsou „konfrontováni“ se svými přesvědčeními. Jak mají „aha“ momenty a jak se jim rozsvěcují oči, uvolňují napjaté svaly a rozšiřují úsměvy. Jak vidí v jiných barvách celý svět i svůj život.
Cestování je bezpochyby způsob, jak objevovat svět a současně sebe sama a jak být štastnější.
