Průvodce Čína
Známe to všichni. Nejprve se snažíme o maximální materiální pohodlí,
často nás v dětství a mládí nabádají rodiče k vyšším akademickým
výkonům, rychlejší kariéře. Pak manželství, rodina, pak případně ještě
pár pokusů...a co dál? Pak hledání a nacházení. A pak možná ještě
jedno kolo.
Jeden z nejvýznamnějších průvodců po smysluplném životě,
čínský učitel Konfucius, ve svém stěžejním díle (Hovory, kniha II.,
verš 4), líčí svůj vývoj takto:
„Když mi bylo patnáct let, oblíbil jsem si učení. Když mi bylo třicet
let, pevně jsem zakotvil. Když mi bylo čtyřicet let, netrpěl jsem již
pochybnostmi. V padesáti jsem znal zákony nebes. V šedesáti jsem jim
naslouchal ochotným uchem. V sedmdesáti mohl jsem jít za příkazem
svého srdce, neboť to, po čem jsem toužil, nepřekračovalo již hranice
práva.“
Anglický překlad je, po hříchu, výstižnější. At fifteen I set my heart
upon learning.
At thirty, I had planted my feet firm upon the ground. At forty, I no
longer suffered from perplexities. At fifty, I knew what were the
biddings of Heaven. At sixty, I heard them with docile ear. At
seventy, I could follow the dictates of my own heart; for what I
desired no longer overstepped the boundaries of right.
Ale konec konců, proč by si česká účetní, programátor, úředník anebo
skladník ve šroubárně nemohli přečíst Konfucia v originále, tedy :子曰:
吾十有五而志於學,三十而立,四十而不惑, 五十而知天命,六十而耳順,七十而從心所欲,不踰矩。
A cestování? Teprve na cestách často člověk objeví své pravé já. Ti
šťastnější na víkendovém výletě s dětmi, partnerem či přáteli směr
Milešovka nebo Říp. A někdo musí pro své poznání cestovat dále nebo
déle. Podobně jako došel pravého obrácení biblický Saul na své
pověstné cestě do Damašku, kde se z něho stal Pavel, a jako takový
vstoupil do dějin. Šťastnou cestu i Vám.
Martin Kříž, sinolog
