průvodce Ukrajina
Léta jsem s turistickým oddílem jezdíval na putovní tábory na Slovensko, které jsme prochodili křížem krážem. V létě 1989 jsme si s pár kamarády
obvyklé 3týdenní putování prodloužili ještě o 1 týden návštěvou nejvýchodnějšího koutu Slovenska - Bukovských vrchů. Protože na část
našeho putování neexistovala turistická mapa, měli jsme s sebou i mapu z roku 1936, kterou jsem měl po svém praprastrýčkovi, legionáři, který se
za 1. světové války účastnil bojů na východní frontě. Poutavě mi, jako malému klukovi, vyprávěl, o krásách i bídě tehdejšího Ruska.
Návštěva dřevěných pravoslavných kostelíků, lidé, kteří žili v úplně jiném světě a jiným tempem, než na jaký jsme v Brně byli zvyklí,
dvojjazyčné nápisy na obchodech a úřadech, to bylo moje první seznámení s Rusíny. A když jsme vystoupali na Kremenec, nejvyšší vrchol slovenské
části Karpat, měl jsem poprvé možnost nahlédnout za hranici stávajícího Československa. V touze pokračovat po hřebeni směrem na Užocký průsmyk a
dál do míst, o kterých mi vyprávěl praprastrýc, nám bránil ostanatý drát hranice a protilehlý tankondrom. Tehdy jsem poprvé cestoval aspoň prstem
po mapě s tichým přáním se do oněch míst někdy podívat.
Trvalo mi dalších 22 let, než se mi tento sen podařilo zrealizovat. Teprve v roce 2011 se mi podařilo na Podkarpatskou Rus dostat. Okamžitě
mě uchvátila nejen příroda, ale hlavně srdečnost a pohostinnost místních obyvatel. Propadl jsem natrvalo jejímu kouzlu a od té doby se několikrát
ročně vracím načerpat energii do míst, kde čas nic neznamená, kde stále platí slovo rukoudáním. Je to rázovitý kraj se svými specifiky, který se
vám ale dokáže bohatě odvděčit.
